Zemřel Mario Rodriguez Cobos – Silo
Všem, kteří viděli Sila v posledních měsících, bylo zřejmé, že jeho tělo slábne. Přesto byla informace o jeho problémech se selháváním ledvin, která přišla před dvěma týdny, velkým šokem. Nikdo si ale nepředstavoval, že konec přijde tak brzy.
Tomas Hirsch, Silův blízký přítel již několik desítek let a bývalý prezidentský kandidát v Chile, řekl: “Zemřel jako někdo, kdo nejen nevěřil ve smrt, ale kdo především pokládal život za součást transcendence.”
Podle dostupných zpráv filozof a duchovní průvodce, jehož knihy byly přeloženy do desítek různých jazyků, zemřel po desáté hodině večer argentinského času, doprovázen jeho manželkou a jedním z jeho synů.
Jak dále uvedl Hirsch: “Jeho dědictví je natolik široké, že dnes ani nemůžeme pochopit celý jeho rozměr. On je mužem, který uvedl do pohybu projekt, který jej absolutně přesahuje v čase, projekt osobní a společenské transformace, která se promítla do mnoha organizací po celém světě: v oblasti politické, sociální, kulturní a především duchovní.”
Po celém světě – od Mozambiku po Maďarsko, od Argentiny po Indii, od USA po Filipíny se jeho následovníci shromáždí v Parcích studií a reflexe, které pomohl uvést v chod, aby se navzájem utěšili a oslavili život muže, který odsuzoval a jasně se otočil zády k zavedenému řádu věcí téměř od okamžiku, kdy si uvědomil, že takový řád existuje.
Světu se představil v Andách v roce 1969 ve svém projevu nazvaném Uzdravení se od utrpení, v malém horském městečku nazvaném Punta de Vacas, které bylo tím jediným místem, kde mu tehdejší představitelé vojenského režimu v Argentině povolili veřejně promluvit.
U této příležitosti poté, co vysvětlil, jak touhy vedou k násilí, poté, co vyjmenoval a odsoudil všechny různé druhy násilí ve světě, řekl: “Neexistuje politická strana ani hnutí na této planetě, které by bylo schopno skoncovat s násilím.”
Podniknul kroky k vytvoření hnutí, které rozšířilo svůj vliv do více než 100 zemí světa, jehož nejviditelnější veřejnou tváří pro mnohé byla politická strana Humanistická strana. Nicméně také inspiroval nebo přímo uvedl v chod další organizace aktivní v různých oblastech života: Komunitu pro lidský rozvoj, Convergence of Cultures, Světové centrum humanistických studií a Svět bez válek a násilí.
Právě z této poslední organizace vznikla i ta největší aplikace humanismu v praxi, která proběhla minulý rok: Světový pochod za mír a nenásilí. Tato obrovská mobilizace, jejíž duchovním otcem byl Rafael de la Rubia, téměř čtyři desetiletí aktivní španělský humanista, byla zcela inspirována myšlenkou hluboké osobní a společenské změny, kterou Silo prosazoval.
V posledních letech se pak Silo věnoval především vytvoření Parků studií a reflexe, kterých je aktuálně již téměř třicet v různých částech světa a které obsahují speciální meditační sály; zevnitř zcela kulovité a zvenčí zašpičatělé, bez jakýchkoliv rušivých elementů kromě sebe samých a ostatních lidí. Tyto parky slouží jako místa setkávání a kontaktu s tím nejlepším v člověku. Místa vyzařování nové spirituality, která odmítá každou formu násilí a která apeluje na posvátnou dimenzi lidského vědomí pro nalezení svobody a smyslu.
Plně se věnoval také duchovnímu projektu Silovo poselství, který poskytuje jeho následovníkům způsob, jak vyjádřit duchovní rozměr, aniž by museli spoléhat na stávající náboženská vyjádření, z nichž mnohým Silo vyčítal jejich náboženské násilí. Poselství přišlo v podobě malé knížečky, která obsahovala Silovo dílo napsané již v roce 1971, nazvané Vnitřní pohled, vyjadřující autorovu cestu od stavu nesmyslnosti po Smysl existence, osm ceremonií doprovázejících důležité mezníky v životě člověka. jako je svatba nebo smrt, nebo meditaci nazvanou Cesta, která vyzývá čtenáře: “Nepředstavuj si, že jsi tu sám ve své vesničce, ve svém městě, na Zemi, v nekonečných světech. Nepředstavuj si, že jsi spoután tímto časem a tímto prostorem.”
Jak napsal v ceremonii uznání: “Naše spiritualita není spiritualitou pověrčivosti, není spiritualitou intolerance, není spiritualitou dogmatickou, není spiritualitou náboženského násilí. Je to spiritualita probuzená z hlubokého spánku k tomu, aby znovu živila lidi v jejich nejlepších aspiracích.”
Jeho následovníci se dnes musí vyrovnat s úkolem, jak pokračovat v jeho projektu, bez možnosti nadále se radit přímo s tím, kdo inspiroval jejich životy. To bezpochyby odráží i text, který napsal již v roce 1981 v díle Vnitřní krajina, v druhé části knihy Polidštit Zemi.
„Řeknu ti, jaký je smysl tvého života: polidštit Zemi. Co znamená polidštit Zemi? Znamená to překonat bolest a utrpení, znamená to neustále se učit, znamená to milovat skutečnost, kterou vytváříš. Nemohu tě žádat, abys šel dál; nepohoršuj se však, když tě budu vyzývat: ‘Miluj skutečnost, kterou vytváříš, a ani smrt nezastaví tvůj let!‘“
Mario Rodriguez Cobos, Silo, narozen 6. ledna 1938, zemřel 16. září 2010 ve věku 72 let. Zanechal zde svoji manželku Anu Luisu a své dva syny: Alejandra a Federica. Autor početných literárních děl: Polidštit Zemi, Mluví Silo, Dopisy mým přátelům, Silovo poselství a Příspěvky k myšlení, mezi jinými, zakladatel Humanistického hnutí a Parků studií a reflexe.
Dana Feminová, mluvčí Humanistického hnutí v ČR
Foto: archiv Pressenza – Silo u příležitosti Světového pochodu za mír a nenásilí v Punta de Vacas 2. ledna 2010