Zmizelý svět brněnských kaváren

Výstava Zmizelý svět brněnských kaváren představuje veřejnosti jedno z nejzajímavějších témat kulturní historie moravské metropole. Brněnské kavárny posledních desetiletí Rakousko-Uherska i meziválečného období byly totiž mimo jiné charakteristické i tím, že sloužily nejen k občerstvení, ale rovněž jako místa setkávání různých sociálních a národnostních skupin. A zvláště meziválečné kavárny pak byly svébytným fenoménem také z hlediska architektonického.

ZMIZELÝ SVĚT BRNĚNSKÝCH KAVÁREN

• Místo konání: Muzeum města Brna
  II. patro západního křídla hradu Špilberk

• Doba konání: 20.2. – 20.4. 2008
• Pořadatel: Muzeum města Brna
• Autoři výstavy : Lenka Kudělková,
  Karel Altman

Originální svět brněnských kaváren zmizel dnes už nenávratně v minulosti. Protože většina podniků se ve své autentické podobě do dnešní doby nedochovala nebo ztratila svou původní funkci, chce Muzeum města Brna svými specifickými prostředky tento svět alespoň na krátkou dobu „oživit“ a evokovat tak dobu před druhou světovou válkou, kdy moravská metropole žila právě v kavárnách bohatým a rozmanitým kulturním a společenským životem.

Kavárna je specifickým typem hostinského zařízení, jehož podstata je vystižena již samotným označením: od počátků jejich středoevropské existence se v nich podává především káva všech druhů, ale také čaj, čokoláda, kakao, limonády, sodová voda a minerálky a různé jiné nápoje, včetně alkoholických.

Právě v Brně byly a dodnes jsou kavárny nejen hojně rozšířeny, ale mají i vlastní pozoruhodnou historii. První stálou kavárnu zde založil v roce 1702 Turek Achmet, kterému kavárnickou koncesi udělila městská rada, když se za něj přimluvil sám vídeňský arcibiskup. V roce 1717 zde byly již tři měšťanské kavárny a za další dva roky jich bylo už šest.

Rychlý rozkvět brněnského kavárnictví si současníci vysvětlovali potřebou obyvatel rozrůstajícího se a bohatnoucího zemského hlavního města, především středních vrstev a měšťanů, trávit volný čas v klidném a příjemném prostředí u lahodného občerstvení a také rozvíjet čilý společenský život. To všechno umožňovaly právě kavárny.

V polovině 19. století bylo v Brně kaváren již šestnáct. Stály nejen ve středu města – na Zelném trhu, na Poštovské ulici, na dnešní Masarykově třídě, na Baštách, na Starobrněnské ulici, na Orlí či na náměstí Svobody, ale také na rušných ulicích, přiléhajících k městskému jádru – na Velké Nové ulici (dnes Lidické), na Dolním Cejlu, na Křenové, na Pekařské ulici či na Starém Brně. Mezi jejich majiteli nacházíme osobnosti zvučných jmen, jako byl například Vavřinec Padowetz či Anton Neuhauser, shodou okolností majitelé prvních velkých hotelů v Brně. Později se k nim přiřadil třeba Anton Biber, Anton Spranz a mnozí další.

Počet kaváren i nadále stoupal, například v roce 1900 jich v Brně bylo už třicet sedm, pouze tři kavárny jako podniky určené především zámožným měšťanům však byly v českých rukou.

Vývoj, jakým zdejší kavárny prošly v průběhu zhruba dvou staletí, až do vzniku samostatného Československa, souvisel i se změnou vztahu ke kávě. Ta byla zprvu považována za vysloveně módní nápoj, který si oblíbili aristokraté a zámožné měšťanstvo, a to ještě hlavně o svátečních příležitostech. Ze salónů a z prvních elegantních kaváren se však tato móda brzy rozšířila i mezi příslušníky širších vrstev. Přednosti kaváren a požitky, které poskytovaly, tak uměli ocenit nejen kultivovaní vzdělanci, umělci, literáti či studenti, ale také chudší Brňané. Kavárny tehdy byly dvojího druhu – jednak drahá zařízení pro měšťanstvo, honoraci, elitu společnosti, jednak spíše prosté a levné podniky určené i nepříliš bohatým Brňanům.

Během první světové války a krátce po ní však nemalé množství starých a často i věhlasných kaváren zaniklo v důsledku válečných událostí i poválečných, zprvu značně neurovnaných poměrů.

Čilý život brněnských kaváren nicméně pokračoval i po roce 1918, kdy v mnohém ohledu prožívaly svou nejslavnější éru, na niž se dodneška nostalgicky vzpomíná.
Četné z proslulých brněnských kavárenských podniků tehdy úspěšně pokračovaly ve své činnosti, zahájené ještě v časech konce rakousko-uherské monarchie. Tak tomu bylo třeba u kavárny Bellevue, Brichtovy kavárny či u kaváren hotelů Evropa a Padowetz, Grandhotelu nebo Národní kavárny hotelu Slavia. Některé z tradičních kaváren v té době změnily nejen svou podobu a třeba i část klientely, ale také jméno, které se už nehodilo do nové republiky. Z kavárny Habsburg se tak například stala Esplanade, Thonethof se přejmenoval na Savoy atd.

Především však vznikla řada dalších kavárenských zařízení, která si rychle získávala renomé. Nové kavárny byly otvírány v obdobně atraktivních lokalitách, jako tomu bylo dříve, tedy na brněnských korzech, na okružní třídě s jejími promenádami, v malebných zákoutích, ale i na jiných frekventovaných místech v centru města, na výstavných ulicích v jeho blízkosti i na vzdálenějších předměstích.
Moderní kavárny byly zřizovány jednak v zavedených podnicích anebo – a to ještě výraznější měrou – v nových objektech, budovaných v té době nejčastěji v různých variantách funkcionalistického stylu. Tak na českém korze na České ulici byl postaven koncem dvacátých let hotel Avion, v jehož zdech nechyběla stejnojmenná kavárna. Téměř naproti Avionu, v prvním poschodí paláce Convalaria na České ulici, byla na počátku roku 1940 zřízena Dorotíkova kavárna a cukrárna. A přímo na náměstí Svobody, na exponovaném místě při vyústění České ulice, vznikla v sousedství Moravské banky slavná Tomanova kavárna a cukrárna.

Ke změnám k lepšímu došlo i na okružních třídách kolem městského jádra. Vedle už zavedených podniků byly také zde zřizovány zcela nové kavárny, anebo ty stávající zásadně měnily svůj vzhled. Tak tomu bylo v případě zmíněné kavárny Esplanade, někdejšího Café Habsburg; výraznou modernizací ale prošla třeba i Bellevue. Zcela nově přibyla kavárna v Zemském domě (na rohu Lažanského, dnes Moravského náměstí, na začátku Kounicovy ulice), fungující v meziválečné době v prostorách, které mnozí z Brňanů ještě pamatují jako dlouholeté sídlo Moravské zemské knihovny. Na jiném konci tohoto náměstí pak vyrostla prostorná kavárna v moderním paláci DOPZ, kde ji zřídil známý kavárník Otto Biber. V parku na Kolišti byla na místě dřívějšího Café Schopp vybudována legendární Zemanova kavárna, která koncem padesátých let musela ustoupit novostavbě Janáčkova divadla. Velké kavárně v administrativním, obchodním a obytném paláci Morava na Divadelní ulici zdatně konkurovala nedaleká kavárna Opera, někdejší Café Stadt-Theater, zmodernizovaná na počátku třicátých let.
S rozvojem moravské metropole v meziválečném období se i nejbližší ulice a třídy kolem městského jádra staly výstavnějšími. V tamějších nájemných domech i v moderních rodinných domech a vilách bydlely většinou zámožnější vrstvy obyvatel, které tvořily klientelu kaváren, jež zde vznikaly. Tak tehdy podstatně vzrostl počet kavárenských zařízení v blízkosti centra Brna i dále od něho. Za mnohé zde zmiňme kavárnu Kolbabovu, spojenou s vyhlášenou cukrárnou, anebo kavárnu Era na Zemědělské ulici a třeba také Brychtovu kavárnu Na Slovanech na Palackého třídě v Králově Poli.

Oč slavnější byla „zlatá“ doba brněnských kaváren dvacátých a třicátých let, o to smutnější byl jejich úpadek po druhé světové válce, kdy většina z nich byla zrušena nebo adaptována pro jiné využití. Poslední předválečné kavárny pak zanikly v devadesátých letech minulého století. Jejich původní prostory sice mnohdy přešly do soukromých rukou, někdy dokonce potomků bývalých majitelů, kteří však jejich někdejší funkci raději nahradili lukrativnějším využitím. Město tím nenávratně ztratilo nejen tradiční místa společenských setkání, ale v mnoha případech cenné architektonické památky, které zanikly bez náhrady a s nimi i atmosféra meziválečného Brna

K výstavě „Zmizelý svět brněnských kaváren“ lze objednat doprovodný program pro školy a zájmové skupiny.
Při komentované prohlídce výstavy se návštěvníci seznámí s atmosférou zaniklých brněnských kaváren i s historií nápojů, které se v nich podávaly (káva, čaj, čokoláda).
Děti si mohou své nově získané poznatky ověřit na místě (pracovní listy, kvíz).
Bližší informace a objednávky na tel.: 542 123 618
nebo e-mail: picmausova@spilberk.cz,
vomelova@spilberk.cz

Mgr. Michaela Budíková