Proč to letos nevyšlo ?

Podruhé po svém „obrození“ se brněnská Kometa dostala do play off. A podruhé neuspěla hned v prvním kole. Oproti loňské sezoně, kdy se do vyřazovacích bojů prodrala až na poslední chvíli a soupeř – Ústečtí Lvi – byl nad její síly, nastupovala k závěrečným bojům letos v roli favorita. Z Ronda se v novém roce stala takřka nedobytná pevnost a Havířov neměl být soupeřem, který by letošní spanilou jízdu modrobílých zastavil. Proč nakonec vše dopadlo úplně jinak? Důvodů je hned několik.

Tak především – sportovně musíme přiznat, že soupeř byl v dané situaci nad naše síly. Již předchozí výsledky s týmem Havířova naznačovaly, že proti tomuto mužstvu Kometa příliš zahrát neumí. Tvrdá hra, takřka na hranici pravidel, kompaktní obrana – týmy s podobným stylem hry dělaly Brnu problémy vždy. Navíc havířovští disponovali širším kádrem, měli k dispozici i některé kmenové hráče Vítkovic, proto jim zbývalo více sil než zdecimovanému kádru Komety. Na jednoduchý hokej Panterů nedokázalo Brno najít recept, chyběli hráči, kteří by zvládali souboje u mantinelů, dokázali zavézt kotouč, zjednat si respekt před vlastní brankou a nebát se soubojů před svatyní soupeře. Takových hráčů jsme bohužel měli méně než havířovští.

Dalším důvodem neúspěchu byla absence klíčového hráče brněnské Komety – Davida Appela. Nejlepší střelec základní části a nejproduktivnější hráč Brna se smolně zranil v posledním zápase proti Berounu, a na play off se tak rozpadla úderná formace Appel-Barus-Staněk. Formace, která vstřelila v základní části 61 branek, a která měla být základním kamenem i pro úspěch v play off. Bez Appela se však dokázal trefit pouze dvakrát Staněk a jednou Barus. I to mělo vliv na fakt, že Kometa dokázala v pěti utkáních skórovat pouze sedmkrát (kromě zmíněných střelců ještě po jednom gólu vsítil kapitán Brančík, Dibelka, Zábranský a obránce Lhotský). Ukázalo se, že někteří hráči (a hlavně konkrétně zmiňovaný Appel) byli pro Kometu nepostradatelní a úspěch bez nich není myslitelný (při současném stavu kádru) ani do budoucna. Když k tomu připočteme další absence (Meluzín dva zápasy, Staněk jeden zápas, Burian s Davidem dva zápasy, Dibelka) a nedoléčená zranění či nemoc (Černý, Maláč, Meluzín), pochopíme, že s tak úzkým kádrem, kdy každá ztráta je citelná, prostě Kometa proti silově hrajícímu Havířovu nemohla uspět. Panterům sice taktéž chyběla jedna z hvězd, Petr Lipina, jeho absenci však vyřešil široký kádr. Havířov mohl i tak bez problémů postavit tři kvalitní pětky s jednou juniorskou (o nic méně kvalitní).

Nezanedbatelným faktorem, který přispěl k vyřazení našeho týmu, byla slabší divácká podpora. Necitlivě a až téměř drasticky zvýšené vstupné, probíhající olympijské hry a v neposlední řadě divácká neoblíbenost Havířova (vždyť i dva zápasy s Pantery v základní části byly co do počtu diváků nejslabší), to vše se projevilo na až nečekaně slabé návštěvě. První zápas sledovalo 4287 diváků, na druhý si (v konkurenci semifinálového duelu české reprezentace se Švédskem) našlo cestu pouhých 1517 fanoušků, a na pátý (a poslední) zápas něco přes dva tisíce. Když uvážíme, že na zápas s Jihlavou bylo vyprodáno a na Mladou Boleslav přišlo diváků více než šest tisíc, jednalo se o zklamání. A i hráči asi sami vycítili, že podpora není taková, jako v úspěšných bitvách základní části. A onen hnací motor, o kterém se všichni s obdivem vyjadřovali, se tak v nejdůležitější fázi sezony vytratil…

Nevýhodou byla i již výše zmíněná absence silových typů hráčů. Zatímco v řadách Panterů tvrdili hru (byť mnohdy za hranicí pravidel) Gulaši, Prokop a další, mezi modrobílými se nenašel takřka nikdo, kdo by dokázal u mantinelu přitvrdit, vpadnout do mlýnice před soupeřovou brankou, tečovat či dorazit kotouč (Novotný vyrážel téměř každý pokus, ale Kometa toho dokázala málokdy využít) či si zjednat respekt před brankou vlastní. I to je poučením do další sezony, výše zmíněné problémy budou muset být řešeny. Kometa předvádí na pohled pěkný hokej, dokáže uspět proti Boleslavi, Jihlavě či Ústí, ale pokud se soupeř snaží spíše o antihokej, nenachází účinnou zbraň. Jediným řešením bývala spolupráce Barusovy formace, jejíž technicky nadaní a zároveň rychlí hráči si dokázali najít cestu za obranný val ve středním pásmu, leč tato nejsilnější zbraň (jak již víme) nemohla být využita.

Jedním z nejdůležitějších herních faktorů, zapříčiňujících neúspěch, byly přesilové hry. Už v základní části patřila Kometa k týmům s nejnižším procentem jejich využití, a v play off se tento problém ukázal v plné nahotě. S absencí Appela se do hry v početní převaze vkradla ještě větší křeč, střelba byla spíše výjimkou a k dorážkám či clonění nedocházelo vůbec. Soupeř snadno vyhazoval, obránci nedokázali kotouče zachytávat u hrazení, když už se úderná formace usadila v pásmu, nedokázali si hráči přihrát a končili povětšinou v rohu či za brankou. Chyběla i účinná a přesná střelba od modré. Celkově lze říci, že při nečisté hře Havířova mohly být přesilové hry (a že jich bylo dost a dost) rozhodující zbraní v jinak vyrovnané sérii. Platilo to však nakonec bohužel naopak – góly z přesilovek rozhodovaly zápas v neprospěch Komety. Havířov dával totiž Brňanům lekci z efektivity, a mnohem menší počet výhod jednoho muže v poli dokázal přetavit v mnohem více branek. Oproti našim hráčům totiž dokázali beci kotouče zachytávat, ihned posílat kolegům, a smrtící kolotoč přihrávek končil většinou přesnou střelou na branku, před kterou clonil jeden z Panterů. Vyražené kotouče pak Havířovští ihned posílali zpět na Maláče, aniž by jim v tom statická obrana Komety dokázala zabránit.

Jedním z mála pozitiv na letošním vyřazení tak zůstává výkon brněnských mladíků – například Zábranský dokazoval (hlavně v zápasech venku), že v příštích letech má na to stát se oporou Komety. A i ostatní se snažili a nechali na ledě všechno. Zároveň je i dobře, že ze zmíněných chyb je možno se s výhledem na další roky poučit. Pokud se podaří udržet kostru stávajícího kádru, vhodně ji doplnit a pokračovat v procesu zapracování juniorů do sestavy (Vincour, Barták, Vrba atd.), aby se kádr v celkovém efektu zkvalitnil a rozšířil (nesmí se opakovat situace z letošní sezony, kdy vše stálo v podstatě na jednom útoku, po jehož rozpadu nebyla Kometa schopna takřka nic vepředu vymyslet), nemám o výsledek další sezony (potažmo pak s výhledem na budoucnost o účast v extralize) obavy. Bota nás momentálně tlačí na všech místech (například post brankařské dvojky – dva nadějní, leč nerozchytaný gólmani musí dostat pravidelnou zápasovou zátěž jinde, a výborný Maláč by měl mít v zádech spolehlivou dvojku, aby se neopakovala situace z Chomutova). I zmíněné příčiny neúspěchu v sérii s Havířovem by tak měly sloužit jako podnět k dalšímu budování kádru v souladu s proklamovanou strategií klubu – výhledem postupu do extraligy.

Martin Lísal